Učili jsme (se) v zahraničí
Takovým titulkem se dá shrnout můj týdenní pobyt na francouzském gymnáziu. Zároveň jde i o název projektu, se kterým naše škola uspěla v rámci programu Erasmus+. O co se tedy jednalo a kdo, kde a co (se) učil?
Z předchozích informací je asi zřejmé, že uvedený projekt se se týkal pedagogické stáž pro učitele. Ta moje byla rozdělena na dva pobyty na našem partnerském gymnáziu Henri Vincenot v Louhans (region Burgundsko, Francie). Během prvního týdne na podzim 2016 jsem absolvoval klasické náslechy v hodinách dějepisu (více zde). Druhý pobyt mi pak určil roli o něco náročnější. Některé hodiny dějepisu jsem přímo učil.
Osobně to byla má první zkušenost s výukou na zahraniční škole. A i přes svou náročnost to byla zkušenost pozitivní. V neděli 12.2. jsem dorazil do Louhans, s francouzskou kolegyní jsme doladili program a v pondělí odpoledne jsem stál poprvé před tabulí s pocitem čerstvého absolventa pedagogické fakulty. Pryč byly zažité návyky z nymburských tříd, známé tváře, mnohokrát prolistované učebnice. Přede mnou bylo 25 studentů, kteří čekali, co se bude dít a odhadovali, co ten cizí člověk asi bude dělat.
Po krátkém představení od kolegyně jsem nejistě začal. Cizí přízvuk upoutal pozornost. Pár otázek pro studenty na jejich jména, povědomí o ČR apod. mi dalo o něco větší jistotu, že nejspíš rozumí. Proto jsem mohl pokračovat a snažit se s nimi projít dějiny ČR, něco málo zeměpisných údajů, ale i třeba jazykové záludnosti naší řeči. Navykl jsem si během týdne začínat hodiny omluvou za mé případné jazykové prohřešky proti správné francouzštině, což vždy navodilo chápavé úsměvy, prolomilo ledy a hodiny se pak nesly v příjemné atmosféře.
Jinak řečeno, těch deset odučených hodin byl jeden z nejlepších jazykových kurzů, které jsem kdy absolvoval. Pro učitele je asi občas dobře znovu si zkusit trému začátečníka a vyjít z komfortní zóny svých tříd. I přes přípravu nebylo možné se vyhnout nečekaným situacím. Jako jedna, byť úsměvná, se ukázala délka francouzské vyučovací hodiny - 55 minut. Na začátku pracovaly návyky z ČR a končil jsem pravidelně o deset minut dřív. Rozdílné byly i znalosti v jednotlivých třídách, někde nebyl problém detailně probírat rok 1968, jinde jsme poznávali sousední státy ČR. Co ale na francouzských studentech lze ocenit, je jejich upřímný zájem a množství dotazů, kterými hodiny obvykle končily.
Každopádně lze podobnou zkušenost jen a jen doporučit, protože učit v zahraničí znamená v první řadě učit se:)
