Zlatá expedice DOFE: Zlato, které se netřpytí, ale roste v nás

Naše zlatá expedice v rámci programu DofE nás zavedla na nádherný jih Rakouska – konkrétně do okolí Kaprunu a Zell am See. Čtyři dny jsme strávili v horách, lesích a údolích, kde se potkává divoká alpská příroda s lidskou činností. Právě zkoumání toho, jaké stopy po sobě člověk zanechává v krajině a jak jeho dopad ovlivňuje místní přírodu, bylo naším hlavním cílem.
Respekt k přírodě znamená uvědomovat si, že každý náš zásah do krajiny má následky pro rostliny, zvířata i celkový ekosystém. I malé změny, které na první pohled možná vypadají nevinně, mohou mít dlouhodobé dopady. Lidská činnost zanechává ve volné krajině výraznou stopu a to, co nám svou funkcí usnadňuje či zpříjemňuje život, má i svou druhou stránku, na kterou spousta z nás ani nepomyslí.
Respekt nás provázel každý den, ať už to byl respekt k přírodě, který jsme si dali za úkol zkoumat, nebo taky respekt k nám samým. Byla to pro nás náročná expedice, i z mnoha zdravotních důvodů, která nás naučila držet za jeden provaz a pomáhat si navzájem, ohleduplně a s úctou.
Hned na začátku výpravy jsme navštívili známou soutěsku Sigmund-Thun-Klamm v Kaprunu. Tající voda ledovce po desítky tisíc let tvarovala hluboký kaňon, a člověk k němu přidal dřevěné chodníčky a lávky, aby se návštěvníci mohli mezi strmými skalami lépe a bezpečněji pohybovat. Už tady jsme si všimli prvního výrazného zásahu do přírody – úpravy terénu pro turistický ruch, které na jednu stranu zpřístupňují přírodní krásy, ale zároveň mění jejich původní charakter.
Významným bodem naší expedice byla vodní nádrž Wasserfallboden. Tato velkolepá stavba je důkazem, jak člověk dokáže využít přírodní podmínky, tání ledovců nebo padající srážky, k výrobě elektrické energie. Při pohledu na betonovou hrást, v kontrastu s ledovcovými svahy za ní, jsme si uvědomili, jak je důležité, aby zde příroda a člověk žili bok po boku. Tato rovnováha nám ukazuje, jak
může být obrovský zásah do přírody zároveň nezbytný pro život lidí, a přitom musí co nejvíce respektovat prostředí, ve kterém stojí.
Po celou dobu naší expedice nás doprovázely desítky krav a koní, které se za zvuku zvonců volně pásly na zelených alpských loukách. Často jsme zastavovali, sledovali, jak chov hospodářských zvířat formuje vzhled krajiny, a srovnávali úroveň života krav v Alpách a v Česku. Z místních pastvin jsme cítili, že péče o zvířata a krajinu dokáže vytvářet harmonii, která trvá po generace.
Naším úkolem bylo zkoumat stopy lidského působení v krajině – ať už ty velké, jako jsou také sjezdovky nebo letiště, nebo ty malé, které často působí i méně uctivě, například odpadky nebo neopatrné chování návštěvníků. O to víc nám na cestě docházelo, jak je důležité přistupovat k horám s respektem a nezanechávat po sobě nic než vzpomínky.
Zlatá expedice pro nás byla víc než jen fyzickou námahou – byla to cesta k hlubšímu porozumění vztahu člověka a přírody. Byla to pro nás jedinečná zkušenost, která nám ukázala, že opravdové zlato expedice neleží v medaili, ale v pokoře, kterou si z cesty každý z nás odnesl.
Za náš zlatý tým ze 7MA,
Lucie Brabcová









