Za historickými démanty jižněji aneb školní zájezd do Itálie
Paní profesorce Poprové společně s pány profesory Liptákem a Kolbábkem se během raně podzimního týdne od 4. do 9.října podařil zrealizovat revoluční záznam do řad školních exkurzí! Přibližně padesát objevených nadšenců do cestování a poznání z našeho studentstva se vydalo vstříc italskému dobrodružství. Tedy, hned po tom, co jsme překonali to autobusové, trvající necelých třináct hodin…
Ovšem kohokoli byste se v pondělí ráno zeptali, snad by vám odpověděli, že to stálo za to. Poněvadž hned po lodním převozu přes lagunu z Porta Sabbioni jsme byli zcela lapeni bludištěm benáteckých uliček. (Tomu, že i přesto někteří nesli ten dopravní nekomfort vskutku tragicky se však zabránit nedalo...) Nicméně ti odhodlaní či stůj co stůj pozitivní jedinci po dopolední komentované procházce skrze náměstí sv. Marka měli prostor nahlédnout do Dóžecího paláce, nechat se vyvézt nahoru na tamější zvonice, nebo prostě rozjímat v lokálních kavárničkách.
Posilněné čerstvou jak energií, tak hotelovou snídaní, nás náš autobus dopravil další den ráno přímo poblíž náměstí Zázraků, kde už na naše fotoaparáty vyčkávala Šikmá věž v Pise, abychom sis ní pořídili fotografie všech úhlů podpírání možných i nemožných. Fantazii jsme meze rozhodně nekladli, tak když se náhodou někoho z nás zeptáte a budete mít štěstí, možná se svými výtvory i pochlubíme.
Jak řekla naše průvodkyně Míša: „…byl to takový odpočinkovější den..“, jehož odpoledne jsme strávili na pláži na pobřeží Mariny di Pisa. Koupání ve svěžím moři, hledání mušliček, tvorba životních uměleckých děl z písku – to vše bylo objektem našich zájmů. Nýbrž legenda praví, že k pochopení hloubky a sílu emocí vložených do písečných bitev mezi přáteli i nepřáteli, museli jste je vidět na vlastní oči.
Podobně dramatickou součástí pobytu se staly i hromadné nákupy večeří v místních supermarketech. Nebýt absence roušek by člověk při pohledu na tu scénu i řekl, že se blíží další apokalyptická karanténa.
Každopádně za nehladových, chci říct, běžných okolností, jsme si vedli jako turistická skupina více než ohleduplně. A tímto způsobem jsme také zavítali do proslulého jádra Itálie, do historické části Říma. Od slavných Španělských schodů přes okouzlující Fontánu di Trevi a mohutný Pantheon až k velkolepému Koloseu. Měli jsme to štěstí, že nás ohromilo stejným způsobem zvenčí i zevnitř. Den nám zakončila procházka ve Forum Romanum, po níž jsme se římským metrem dostali k místu posledního ubytování.
Během čtvrtečního rána, těsně před velkým finále, se nám podařila návštěva ojedinělé Ostie. Kombinací italské MHD všeho druhu jsme se okolo poledne všichni přepravili zpátky do Vatikánu, abychom zjistili, že do katedrály sv. Petra už nás nikdo nevpustí -
a ačkoli se nám tato návštěva jako jedna z mála nezdařila, věřím, že zcela poslední zastávka celého týdne ohromila za obojí. Vatikánská muzea jsou totiž přesně tak dechberoucí, jak se o nich píše a traduje.
Přestože by se tento zájezd na první pohled mohl jevit jako čistě zábavním, rádi bychom vás ujistili, že kulturní ani edukativní rozvoj nás nikoho neminul! Ať už se jednalo o podobu výkladovou nebo zdokonalování osobních talentů jako fotografování nebo natáčení.
Tímto bych ráda ještě jednou ze srdce poděkovala za všechny účastníky všem profesorům podílejícím se na organizaci. Za to, že pro nás tak náročnou, avšak přínosnou a (pro kohokoli z jakýchkoli faktorů) nezapomenutelnou akci uskutečnili. Pevně doufám, že do roka, anebo klidně dříve, se tu podobný článek objeví znovu, tentokrát odjinud. Obrovské díky!
Sofie Chodymčuková, 6XA
