Jaká byla Vídeň....?
V pondělí 16.4.2018 jsme museli vstávat se slepicemi, abychom mohli za doprovodu paní profesorky Drahotové a Haníkové vyrazit o páté ranní směr Vídeň. Se svítáním jsme dorazili na hranice Česka a Rakouska. Navštívili jsme zábavní park Excalibur, kde jsme řádili jako čerti. Poté jsme se přesunuli do městečka Tulln známé jako nejkrásnější město Rakouska. Dále jsme se ubírali k městečku Hinterbrühl, kdežť jsme lodičkou pluli po hladině půvabného jeskynního jezera Seegrotte, jež je největší v Evropě. Poslední zastávkou dne byl Laxenburg, letní sídlo Habsburků. Zde jsme se svezli vláčkem motoráčkem po zámeckém parku.
Druhý den jsme se metrem vydali do centra Vídně. Zde jsme navštívili motýlí dům, kde nás uchvátila pestrobarevnost motýlích křídel. Po nahlédnutí na katedrálu sv. Štěpána jsme měli rozchod a někteří z nás šli ukojit své potřeby do místních restaurací a obchodů, kde peníze nemajíce, mezi regály zmateně pobíhajíce, obdivovali širokou škálu sortimentu. Netradiční muzeum 4D Time Travel nám umožnilo se vrátit o pár století zpět a prožít tak nejvýznamnější okamžiky vídeňských dějin. Byl to dechberoucí zážitek. Večeři jsme slupli jak malinu a metrem se opět vypravili na cestu do nedalekého zábavního parku Prater. Odcházeli jsme s vysokou hladinou adrenalinu v krvi a značně provětranou šrajtoflí. Znavení jak psi jsme se sotva doplazili na pokoj.
Poslední den našeho putování jsme zamířili směr Schönbrun. Zde jsme bloudili po parku spokojeně pozorujíce okolní památky. Sežehnutí září paprsků dopoledního slunka jsme se šli ukrýt do interiéru zámku. Během prohlídky jsme se dokonale seznámili s nevídaným životem habsburských monarchů. Po prohlídce někteří z nás zavítali do zoo, kde s údivem v očích pozorovali pandy a koaly. Pro odreagování se od neustálého přísunu informací nás pan řidič nechal na pospas osudu před nákupním centrem. Pořídili jsme vše nezbytné pro zpáteční cestu a prošustrovali vše až do posledního centu. Po zdánlivě nekončící cestě nás u školy přivítali rodiče s otevřenou náručí.
Závěrem bychom chtěli poděkovat panu řidiči, který nás bezpečně dopravil do Vídně i nazpět, dále panu Matouškovi, který nás celou dobu provázel a hlavně paním profesorkám, které nás střežily jako oko v hlavě.
Jana Horová, 5QA
