Jaká byla Vídeň?
19.04.2018
16.4. - 1. den
Už v půl páté ráno se to před naším gymnáziem začalo hemžit nevyspalými, ale nedočkavými studenty. Všichni jsme si sdělovali dojmy z víkendu a balení na poslední chvíli, když se paní profesorka Drahotová snažila zjistit, zda-li jsme všichni. Po půl hodině ospalého chaosu přijel náš jasně červený autobus. Během chvíle – opravdu chvíle – ani byste nestihli říct nastupovat – jsme se všichni naskládali do autobusu a vydali se na naši nezapomenutelnou cestu do Vídně, kterou většina z nás prospala.
Probudil nás až hlas našeho průvodce – pana Matouška. Vyprávěl nám dějiny Rakouska po celou cestu na naší první zastávku. Tou byl Tulln – historické malebné městečko na břehu Dunaje. Prošli jsme ho přes valy až k radnici a nádhernou šestihrannou pohřební kapli. Také jsme navštívili podzemní doly a propluli se po největším podzemním jezeře v Evropě. Nakonec jsme se projeli vláčkem po parku jarního sídla Habsburků. V nejrůznějších zákoutích jsme měli možnost zahlédnout secesní stavby všech druhů. Ti, kteří šli zpět pěšky, se tedy mohli nechat naprosto pohltit záhadami anglického parku, překrásnými sochami, rozkvetlými stromy a krásně zrestaurovanými altánky s malovanými stropy.
A odtud do našeho „pouze“ šestipatrového hotelu. Samozřejmě jsme našli výtah až poté, co jsme to celé vyšplhali.
17.4. - 2. den
Po řádné snídani jsme vyšli vstříc dalším dobrodružstvím.
A začali jsme zostra – kupováním jízdenek na 24 hodin. Tudíž na celý dnešek a část zítřka. Po zkoušce našich technických schopností u rakouských automatů jsme se vydali na Karlplatz – největší vídeňské náměstí.
Při prvním pohledu nás zaujalo svými tulipánovými záhony, které se vinuly jako notové osnovy valčíku, a nekonečně barevných kvítků se nám téměř roztančilo před očima. A na tohle vše dohlížely jako staří dirigenti kovové sochy.
I když jsme náměstí opustili, hudbě jsme neutekli. Kromě toalet, na kterých hraje hudba, jsme se také zastavili u vídeňské opery. Od dob, co stojí, připomíná některým rýpalům nádraží. Když jí dostavili, dohnala dokonce nelibost obyvatel Vídně jednoho architekta k sebevraždě, a druhý o měsíc později zemřel na infarkt, způsobeným nejspíš stresem. Nyní se zde každý rok pořádá známý vídeňský ples a hrají se zde nejrůznější koncerty a opery, na které se můžete živě a zadarmo dívat na promítacím plátně připevněném na stěně opery.
Poté jsme došli k muzeu motýlů. Stejně jako vy jsme si mysleli, že tam budou přišpendlení mrtví motýli se jmenovkami a budeme k nim dostávat výklad, do které čeledi patří. Avšak opak byl pravdou. Toto muzeum je vlastně prales nacpaný ve skleníku. Z vykotlaného stromu tu byl most přes říčku s vodopádem, všude okolo nás rostly orchidee, ibišky, a mezi tím vším poletovali nádherní motýli všech barev a velikostí. Sedali si nám na hlavy, ruce, trika, a klidně i na boty.
Z motýlího skleníku jsme se přesunuli k Hofburgu, zimnímu sídlu Habsburků. Rozlehlý bílý komplex obývala jak Marie Terezie, tak Josef II., a vlastně většina významných Habsburků až na Rudolfa II., který raději pobýval v Praze. Po prosmyčkování několika ulic jsme dorazili na představení orloje. Během něho se vystřídalo hned několik známých rakouských melodií.
Když vše skončilo, navštívili jsme Stephansdom – ikonickou stavbu města. Tento chrám je postaven na místě románské baziliky – z té tu zůstaly už jen dvě věže, nazývané pohanské. Vevnitř jsme spatřili nespočet překrásných maleb, kamenné tesané schody a bílo-zlaté realistické sochy světic a světců.
Před honbou za jídlem jsme se ještě zastavili u stromu, do kterého dříve mladíci, co se přišli vyučit, zatloukali hřebíky, aby se jim při učení vedlo dobře.
Když jsme se pak všichni už najedení sešli, navštívili jsme další netradiční muzeum. Tentokrát šlo o Vienna time travel museum. Pomocí 4D kina, mluvících figurín a dalších technických vymožeností nás provedli celou historií Vídně.
Odsud jsme se vydali již na hotel, abychom si alespoň trochu odpočinuli před večerním výletem do Pratru. Každý zde něco vyzkoušel, ať už horskou dráhu, extrémní kolotoče, či strašidelný hrad. Všechny to naprosto vyčerpalo, a tak není divu, že všichni padli do postelí a spali jako zabití.
18.4. - 3. den
Po zabalení všech věcí, svléknutí postelí, nastěhování do autobusu a nasnídání se jsme se vydali na prohlídku dalšího habsburského sídla. Tentokrát letního, tedy Schönbrunu.
Vesele žluto-oranžový zámek, který měl zastínit i Versailles, byl vybudován za Marie Terezie. Tehdy zde stával pouhý lovecký zámeček se studánkou. Nyní už pramínek vyschnul, ale kaplička zde stojí dále na památku.
Dále jsme navštívili ZOO – nejstarší evropskou ZOO a nejbližší, kde mají jak koalu, tak pandu velkou. Ti, co nešli do ZOO, se vyškrábali na Gloriettu, odkud byl překrásný výhled na Schönbrun a celou Vídeň.
V Schönbrunu jsme strávili celé dopoledne, a poté jsme přejeli autobusem do nákupního centra, kde jsme měli rozchod a možnost utratit poslední eura. Po dvou hodinách jsme už jeli směr Čechy, ale na rozdíl od první cesty jsme ji neprospali. Ze zadní části autobusu se chvílemi ozýval zpěv a všude proudily hlasité debaty o nejrůznějších tématech.
Ve 22:00 jsme pak šťastně přijeli k našemu gymnáziu a vypravili se nabírat síly na následující školní den.
Zuzka Kyselová, 3TA
