Vyhněte se Pravčickým horám aneb Stříbrná DOFE expedice 5QA+5QB
Naše výprava za stříbrnou DOFE úrovni začala ve Vítanově, kam jsme dojeli z Nymburka a odkud jsme se vydali po zelené turistické trase na naši naplánovanou trasu.
Bohužel náš plán nevyšel a hned během několika prvních kilometrů jsme přešli naši odbočku a došli až do Rváčova, takže se naše cesta prodloužila asi o kilometr. Cestou nás několikrát nepříjemně zaskočil déšť, ale my jsme vždy dobře připraveni, takže jsme jen nasadili ponča a šlo se dál. Na naší zacházce jsme také narazili na jedno velmi znepokojivé místo, dům kolem kterého byly úplně všude různé druhy panenek nebo jen jejich částí ve zvláštních znepokojivých postaveních. Zbytek cesty jsme se samozřejmě zabývali všemožnými konspiračními teoriemi, co za tímto dílem stojí. Ve Svatém Mikuláši, jsme se rozhodli odbočit z hlavní silnice a postupně se vrátit zpět na naši trasu, jenže jsme někde špatně odbočili i z této cesty a dostali se až ke Chrudimce úplně mimo cestu. Naštěstí všechno zlé je pro něco dobré, takže jsme alespoň nafotili Chrudimku, která byla téma naší expedice a lesem mimo cestu ale podle intuice vydali nahoru zpět hledat cestu. po pár metrech už jsme viděli pana Raju s paní Martínkovou, kteří nás už šli hledat, ale my jsme samozřejmě měli vše pod kontrolou:). Zbytek cesty už byl bez problémů a za docela silného deště jsme dorazili do našeho tábořiště, zázemí dětského tábora Eldorádo v Horním Bradle. Během tohoto víkendu tam probíhala školní akce, takže jsme měli přístup k vodě, od dětí jsme dostali přízvisko ,,retardovaní skauti’’ a pokusili se dětem vysvětlit co je DOFE (tři dny bez mobilu a bez peněz). První den jsme ukončili těstovinami s rajskou omáčkou a za zvuku deště, který nám bouchal do stanů, nás čekala velmi studená noc.
Druhý den jsme na cestu vyrazili asi v 9:30 a čekala nás modrá turistická stezka, celá podél Chrudimky. Naštěstí na této trase nebylo kde se ztratit, takže celou cestu jsme prošli bezchybně. Na rozcestí Oheb jsme se rozhodli si trasu zkrátit, protože jsme do kempu potřebovali dojít před deštěm, což se nám taky povedlo, takže v Autokempu U letadla Seč jsme se stihli ubytovat a postavit stany těsně před průtrží mračen. Jelikož jsme ještě neměli dost, tak jsme schovali batohy a bez zátěže se šli ještě projít okolo nádrže Seč zpět ke zřícenině hradu Oheb, kde nás čekal neskutečný výhled a také jsme stihli nasbírat dřevo na oheň, který jsme měli večer naplánovaný v erárním ohništi v kempu. To se nám také podařilo, takže jsme večer rozdělali oheň, který bohužel ale po chvíli kvůli dešti vyhasl, takže jídlo jsme opět uvařili na vařiči, zahráli si nekonečné Uno a dokonce si i na vařiči opekli marshmellows. Pak už jsme jen prodiskutovali trasu na další den a opět se za deště vydali nq kutě.
Ráno jsme zabalili stany a opět asi v 9:30 jsme vyšli na cestu, která byla nakonec úplně jiná, než vylo v plánu, ale proto abychom stihli vlak z Třemošnice už ve 12:11. Díky bohu šlo všechno podle plánu, neztratili jsme se, ani jsme nemuseli dělat dlouhé pauzy nebo se schovávat před deštěm, takže jsme po žluté a červené turistické trase došli za občasných přeháněk a debatách o Pravčických horách, pekle, Zapple sauce a panenkách až na nádraží v Tremošnici.
A tam jsme naši náročnou ale krásnou cestu Železnými horami zakončili, spolu se stříbrnou úrovní. Děkujeme a vidíme se na ceremonii a samozřejmě i na zlaté expedici!
PS: Možná, že zlatá expedice nás čeká v Pravčických horách, ale být vámi, tak se jim velkým obloukem vyhneme, nečeká vás tam nic dobrého…
