ŠKOMAM 2017

Na nymburském nádraží jsme včas a v dobré náladě, ale co se nestalo: překážka na trati! Náš rychlík číslo jedna má zpoždění, je třeba jednat rychle a sehnat na cestu do Kolína náhradní dopravu. Podařilo se! Nervy tečou, do odjezdu našeho expresu zbývají poslední minuty, sprintujeme na nástupiště. Tak jsme to stihli! Zbytek cesty proběhl v klidu, dojeli jsme na místo a ubytovali se v útulných pokojích. Na dobrou noc jsme ještě zhlédli propagační video Technické univerzity Ostrava „Doc. Vlákno – Hey, lamo“.  

                Hned zrána jsme se během první přednášky museli naučit limity a derivace, abychom v druhé přednášce zvládli určité integrály. Naše mozky byly zavařeny. Ve třetí, odlehčující přednášce, jsme viděli důkaz, proč se pí rovná 2. No řeknu vám, samá překvapení. Jako poučení jsme si vzali, že nemůžeme vždy věřit své intuici. Dále vyšli organizátoři vstříc maturantům a zopakovali pravděpodobnost. Celý dopolední program probíhal v budově tvaru létajícího talíře, v jejímž přízemí byl umístěn blok kamene. Byl to ovládací panel? Nevíme. Po obědě jsme byli seznámeni se základy práce v komerčním programu MATLAB. Probrali jsme proměnné, matice, cykly a grafy. Na večeři jsme zašli do blízké pizzerie, ve které jsme se do sytosti najedli, někteří i dvakrát. Během jídla jsme jako správná elita řešili úlohu do soutěže ŠKOMAM Cup.

                Následujícího dne jsme navštívili Národní superpočítačové centrum IT4Innovations. V přednášce, která následovala, jsme se dozvěděli, jak numericky simulovat fyzikální jevy, zejména obecný rovinný pohyb. František Zajíc si zahrál na sličného asistenta, ačkoli přednášející původně chtěl asistentku. Dalších 45 minut jsme se věnovali zlatému řezu, jak ho sestrojit, kde ho najít, kde ho rozhodně nehledat a že není všude tam, kde ho našli ostatní. Na odpoledním cvičení jsme se naučili hazardním způsobem aproximovat číslo pí. Metoda se jmenovala Monte Carlo, podle známé herny a kasina v Monaku. V programu MATLAB jsme si tuto metodu naprogramovali a vyzkoušeli. V druhé, podstatně náročnější části, jsme numericky řešili rovnice. Po programu jsme se šli projít Hlavní třídou a zašli jsme do nekuřácké restaurace Babylon.

                Poslední den nás dopoledne naučili, jak přežít na opuštěném ostrově. Nejobtížnější je samozřejmě zahnat nudu, což jde výborně řešením úloh pomocí Taylorova polynomu. Matematika má mnoho odstínů a barev, my jsme se poté zabývali tou žlutou. V přednášce „Simpsonovi a matematika“ jsme řešili úlohy, které se v tomto seriálu vyskytly a také jsme se dozvěděli, že polovina tvůrců Simpsonových má doktorát z matematiky. Třetí přednáška byla asi ze všech nejslabší. Téma celulárních automatů, hry Game of Life a modelování populací nás nenadchlo. Poslední přednášku této akce měl na starosti pan docent Rokyta z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Byla o rozdílu mezi tvrzeními „neumím“ a „nelze“ a o tom, jak matematicky dokázat, že něco opravdu nelze. Na úplný závěr proběhlo vyhlášením ŠKOMAM Cupu, kde jsme na vítěze ztratili pouze dva body. Ve vlaku cestou domů jsme i přes notné vyčerpání nespali, nýbrž jsme se věnovali psaní tohoto článku, učením se na základy společenských věd a biologii, debatování o kvalitě přednášek, popíjení džusu, který zbyl od včera a podobným bohulibým činnostem.

Společným dílem: Jakub Růžička, Petr Jirout, Světlana Gareeva, Tereza Sloupová, Lukáš Kolbaba, František Zajíc a Lukáš Hrubčík.