Nymburští basketbalisté na palubovce Klicperova divadla
Když se mlhavého rána středy 23. 9. 2015 začala před hlavním nádražím shromažďovat skupinka asi 30 vysokých mladých sportovců, spousta z nás by si nejspíše řekla, že se asi právě chystají na palubovku soupeře v jiném městě.
Tento dojem byl navíc umocněn i sportovním oblečením některých hráčů BA Nymburk, kteří si i přes důrazné a časté varování paní Bubeníkové oblékli sportovní mikiny, trička s potisky a džíny. Tito muži se ovšem navzdory tomu právě chystali na vysoký kulturní zážitek, kterým byla tentokrát známá sbírka Kytice, hraná v Klicperově divadle v Hradci Králové…
Ne zcela dobrou náladu, která na místě vládla díky prohranému zápasu některých hráčů, z předešlého dne, ještě umocnila věta nadšené paní profesorky, která z internetových recenzí vyčetla, že hra v sobě koncentruje 10 hodin gymnaziální literatury. Tato věta dokázala některé hráče spolehlivě strašit po celou dobu jízdy do Hradce. Toto tvrzení společně s tím, že se zpáteční lístek do Hradce rozhodlo proplatit pouze RSG gymnázia, ale už ne vedení středního odborného učiliště způsobila, že především hráči studující učiliště nastupovali do vlaku plni splínů, které se ovšem, potom co se usadili do kupé vlaku, ihned rozplynuly. Ve vlaku totiž nastal ten pravý čas začít řešit, předcházející, či nadcházející zápasy nymburského týmu. Tato debata zpříjemnila bezmála hodinovou cestu do Hradce, kde byl na hlavním nádraží ještě čas se případně nasnídat, či vypít ranní kávu.
Přesně v 9:18 jsme se všichni přesunuli na zastávku MHD a odtud pokračovali autobusem č. 7 ke Klicperově divadlu. Zde jsme se vyfotografovali a usedli do měkkých polstrovaných sedadel tohoto komorního divadla.
Ihned po začátku představení, někteří diváci nevydrželi své nutkání a šáhli do své kapsy pro mobilní telefony, či začali nahlas komentovat dění na pódiu, s potěšením mohu konstatovat, že to naštěstí nebyl případ naší skupiny, a že každý z hráčů nymburského basketu se zaujetím sledoval dění na jevišti.
Po konci představení a vyzvednutí svrchníků ze šaten se naše skupinka vydala zpět, tentokráte ovšem autobusem č. 12. Po příjezdu na zastávku před hlavním vlakovým nádražím byl ještě dostatek času na to dojít si na rychlý oběd a v 13:06 už jsme seděli v rozjíždějícím se vlaku směr Nymburk.
I přesto, že se někteří hráči nejlepšího basketbalového týmu ve střední Evropě zpočátku tohoto představení obávali, nakonec uznali, že to přeci jen za těch pár zameškaných školních hodin stálo…
