Studenti na přednášce Alžběta I., její doba a její obraz v díle Benjamina Brittena
Mnohé to asi překvapí, ale poslední dobou jsem propadla nové zálibě – vzdělávání. Nepíšu to jen proto, že tenhle článek hodlám umístit na školní web; najednou mi připadá, že všeobecný přehled, složený ze znalostí dějin, umění, politiky, vědy či jazyků přece jenom má své kouzlo – i když je občas těžké najít jeho smysl. Názornou ukázkou vzdělanosti beroucí dech je Martin Hilský, jeden z hlavních aktérů přednášky o alžbětinské době, na kterou jsem se vypravila s několika spolužáky z dějepisného semináře a dalšími zájemci z naší školy do Prahy.
To město samotné na člověka dýchne jakousi starodávnou kulturou; přece jen se náhle cítíte být blíž tehdejším lidem uprostřed klikatých dlážděných uliček než na nymburském sídlišti. Musím přiznat, že některé informace naše třída již slyšela při loňské přednášce pana Hilského o Shakespearovi. To ovšem neznamená, že bychom se opět nenechali unést jeho silným zvučným hlasem a velkolepými gesty, kdy nám znovu dokazoval, že co se týče královny Alžběty a tehdejší Anglie, nebudeme schopni se mu nikdy vyrovnat. Jak neskutečně celé to vyprávění znělo a přitom bylo všechno zcela logické a přesně do sebe zapadalo! Královna Alžběta je kontroverzní osobnost, o jejíž vládě i osobním životě panuje mnoho mýtů; zdá se, že i kdybychom ji studovali další tisíciletí, jen stěží se dobereme pravdy. Pan Hilský nám přiblížil především Alžbětiny panovnické úspěchy a jejich dopady na anglickou společnost. Další přednášející Ondřej Hučín, dramaturg Národního divadla, se zaměřil na její psychiku a intimní život, což jsou také témata nově nastudované opery Gloriana od Benjamina Brittena, na níž jsme de facto zhlédli reklamu. Dozvěděli jsme se tedy také něco o anglické hudbě obecně. Vlastně je mi líto, že si většinu toho, co jsem slyšela, samozřejmě nezapamatuji; nemohu potom sršet znalostmi jako tito pánové, které jsem s ohromným obdivem sledovala na stupínku sálu v Clam-Gallasově paláci v Praze.
Kristýna Kutnarová, 7MA
