111 - Ochutnávka programu

Instalace s názvem CO2 usazuje novodobou cameru obscuru do prostředí vnitrobloku nymburského gymnázia, které oslaví 111 let od svého otevření. Instalace nezávisle navazuje na výstavy Aleše Hvízdala a Marka Volfa v zahradních prostorách Portmonea Josefa Váchala (2012), na zámku v Pardubicích a na piazzetě Národního divadla (2013).

Instalace CO2 přináší oživení prostoru vnitrobloku vizuálním zalesněním, které vznikne prolnutím dvou obrazů, a to vnitrobloku a velkého jasanu stojícího opodál. Tato koláž vytvořená z reálného obrazu bude navracet původní zeleň a částečně se pokusí přiblížit původnímu vzhledu vnitrobloku, jak nejspíše vypadal před 111. lety. Název jako takový je jednak odkaz na chemickou sloučeninu, která je nedílnou součástí fotosyntézy, kdy se při působení slunečního záření (světla) přeměňuje oxid uhličitý na kyslík. Nebo popisný náznak autorů použitím dvou čoček, z nichž je první orientována na hlavní pohled mířící na vnitroblok gymnázia s hřištěm a školou, rámující prostor s dominantní nejvyšší věží budovy a druhá zobrazující přírodní motiv ke složení výsledného obrazu/koláže uvnitř camery obscury. Třetí prvek v obraze je proměnlivý a neustále se měnící pohyb zejména studentů na dvoře.

Cílem Projektu CO, jenž vznikal postupně od roku 2012, je oživit princip camery obscury. Ten spočívá v promítnutí vnějšího obrazu do vnitřního prostoru, za využití otvoru v jedné ze stěn objektu a zákonitostí lomu světla. Vnitřní prostor camery obscury tvoří velká černá komora přibližně 4x3x2m rozdělená do dvou částí – prostoru před a za plátnem. V části za plátnem je soustava zrcadel, která obraz stromu směruje na plátno. Část před plátnem je určena pro účastníky/diváky. Promítaný obraz je ve výsledné podobě vzhůru nohama a zrcadlově převrácený. Mechanismus camery obscury, byl znám již v 5. století př. n. l. Využíván byl především malíři jako pomůcka, která jim umožňovala obraz jednoduše obkreslit, či jako turistická atrakce.

Projekt CO však jde ještě dál. Cameru obscuru umisťuje vždy do veřejného prostoru, který současně mění a doplňuje jedinečnou instalací, jež je vždy tvořena speciálně do konkrétního prostředí instalace. Pozorovatelům uvnitř camery obscury tak ukazuje prostor, který dobře znají, v jiném světle, a nepřímo je nutí vidět věci z jiných úhlů. Instalace CO2 přináší oživení prostoru vnitrobloku vizuálním zalesněním, které vznikne prolnutím dvou obrazů a to vnitrobloku a velkého jasanu stojícího opodál. Tato koláž vytvořená z reálného obrazu bude navracet původní zeleň a částečně se pokusí přiblížit původnímu vzhledu vnitrobloku, jak nejspíše vypadal před 111. lety.  Název jako takový je jednak odkaz na chemickou sloučeninu, která je nedílnou součástí fotosyntézy, kde se při působení slunečního záření (světla) přeměňuje oxid uhličitý na kyslík. Nebo popisný náznak autorů použitím dvou čoček, z nichž je první orientována na hlavní pohled mířící na vnitroblok gymnázia s hřištěm a školou, rámující prostor, s dominantní nejvyšší věží budovy a druhá zobrazující přírodní motiv ke složení výsledného obrazu/koláže uvnitř camery obscury. Třetí prvek v obraze je proměnlivý a neustále se měnící pohyb zejména studentů na dvorku. 

Doprovodný program:

Výstava obřích negativů pořízených v instalacích v Litomyšli a Praze v restauraci U Gregorů.

Afterparty U Strejčka.