LVVZ č.2 - Poslední lyžařský kurz 8OA a 8OB
Přídavných jmen bych k tomuto kurzu dokázal vymyslet opravdu hodně. Poslední, nezapomenutelný, pohodový a tak dále.
Závěrečný kurz zní opravdu děsivě, ale zvládnout se to dá. Poslední výšlap do toho úmorného kopce, aby se člověk najedl. Poslední vytírání, leštění, luxování a umývaní společných prostorů. To vše na člověka v rámci nostalgie dopadne. Musím ale podotknout, že jsme se s tím poprali opravdu náramně.
V sobotu 8. 1. roku 2022 vyjel z nástupiště Komenského 779 autobus s třiceti studenty, kteří byli doprovázeni skvělou a perfektně sehranou profesorskou dvojicí, jež tvořili paní Netopilíková a pan Lipták. Instruktorský štáb doplnil vždy sympatický a šarmantní Matěj Hrouda. Se svým mladším bratrem Šimonem byli, zejména na běžkách, k nerozeznání.
Díky skvělému panu Kubátovi a jeho rolbě byl úvodní výšlap jako procházka růžovým sadem. Po první večeři, vybalení všeho potřebného a první večerní poradě se všichni těšili na první lyžařský a běžkařský den. Narozdíl od prvního kurzu se skiareál rozhodl sjezdovky otevřít a vleky spustit. Nicméně kvůli nedostatku sněhu a technickým problémům byl spuštěn jen Lomeňák a lanovka Horní domky, která je mezi místními matadory známá jako Přibližovák. První běžkování se neslo ve znamení cesty na Studenov, kde se skupiny rozdělily a ambicióznější běžkaři objeli Čerťák, zatímco zbytek se zahřál teplým čajem.
Druhý den lyžování se už nesl ve znamení pohody na prkýnkách. Všichni si již zvykli na domácí povrch a přilnavost sněhu. Jediný problém nastal kolem 10. hodiny, kdy spadlo lano na vleku Lomeňáku. I po osmi letech nám byla Rokytnice přichystat něco nečekaného. Na obědě jsme již byli v plném počtu, kdy se dostavil poslední opozdilec. Celkový počet naší výpravy čítal 31 studentů, 3 profesory/instruktory a jednu Michelinskou kuchařku. Jídlo bylo letos opravdu výborné.
Třetí výcvikový den je vždy krizový. Proto jsme se po dopoledním lyžování vydali z chaty dolů, do centra Rokytnice, vyzkoušet si přeskáče pro skialpy a poté doplnit zásoby sladkostí, brambůrek a všeho, na co byla chuť.
Ve středu se, i přes prvotní rozpaky, vydala desetičlenná skupina přes Harrachov až do sousedního Polska, do Jakuszyc, aby otestovali běžkařské tratě v zahraničí. Kvůli nedostatku sněhu a mizerné úpravě se ale výprava vrátila s mírným zklamáním v očích. Ostatní dopoledne pokračovali v lyžařském výcviku a odpoledne část vyrazila na běžkách na Dvoračky a zpět po modré sjezdovce. I přes nepříjemné setkání s rolbou všichni své běžky zkrotili a bezpečně se dostali k chatě. Ti, co nenašli zalíbení ani v Polsku, ani v palačinkách na Štumpovce, se rozhodli zdolat Huťský vodopád pod vedením paní profesorky Netopilíkové. Mohu potvrdit, že vodopád byl dobyt!
Čtvrtek byla v programu změna. Byly na řadě skialpy. Pokud mě má mysl nešálí, tak se na ně vydala rekordní skupina. 20 nadšenců se v 9 ráno sešlo u hospody Kamínek, kde na nás skialpy už čekaly a poté jsme se jako správní horalové vydali lanovkou k chatě Lovčenka. Odtud jsme přes Ručičky, Zadní Plech a Krakonošovu snídani dostali střídáním výstupů a sjezdů k rozcestníku U Čtyř pánů. Odtud už vedl k naší cílové destinaci, chatám Dvoračky a Štumpovka, vedl táhlý sjezd se všemi možnými skokánky a hrboly. Všem, co by si někdy chtěli skialpy vyzkoušet, je naprosto doporučuju, je to úplně jiný zážitek než běžky nebo sjezdové lyže. Večer proběhl jeden z nejnapínavějších pingpongových turnajů, jaký palubovka v kulturní místnosti pamatuje. Všichni účastníci byli očkováni, takže se žádná deportace konat nemusela. Vítězem se stal nadějný mladý pingpongista Danda Netopilík, který tuto stolní hru naprosto ovládl.
Pátek byl trochu pochmurný, nikomu se nechtělo domů. Chtěli jsme zůstat v chatě, v Rokytnici, kde se nás netýkaly pomalu žádné školní povinnosti. Věděli jsme, že za rohem číhá maturita a nejradši bychom ji posunuli ještě dál.
Po uklizení celé chaty a úspěšné výměně s kurzem, který jel po nás, jsme se dostali do Nymburka kolem 17:00 a tak náš lyžařský kurz skončil.
Ještě nakonec bych chtěl za všechny účastníky poděkovat našim učitelům za skvělý doprovod. A dovolte mi, abych pozdravil Kubu Vejtrubu a vzkázal mu, že na těch útočných v úderech v pingpongu opravdu musí zapracovat.
Děkuji
Vojta Žáček
