Jak jsme trénovali na ostrou expedici DofE
Již několikrát jste si na školních stránkách mohli přečíst články o činnosti našich studentů, kteří v letošním roce usilují o získání Mezinárodní ceny vévody z Edingburghu v rámci našeho vlastního centra, které u nás ve škole funguje od září 2016. Celkem 21 studentům se již většinou podařilo splnit stanovené cíle ve třech základních oblastech, jimiž jsou rozvoj talentu, sportovní aktivita a dobrovolnictví, a nyní je čeká závěrečná dobrodružná expedice, na kterou je třeba se dobře připravit. 14 z nich prověřovalo svoji připravenost během minulého víkendu.
Expedice č. 1:
V pátek 12.5. naše skupinka (ve složení Laury Jeleňové, Terky Brucknerové, Markét Štekrtové, Kiki Krátké, Rafaela Smeta a Davida Dvorského) vyrazili na přípravnou expidici z Nymburka do Rožďalovic. Nejprve jsme dojeli z Nymburského nádraží do Mcel a dále pokračovali zajímavou lesní cestou do pěkné vesničky jménem Tuchom. První přestávka byla v Seleticích u fotbalového hřiště, pak už to byla brnkačka dojít na chalupu, která se nachází v Tuchomi. Tam na nás čekala výborná buchta za odměnu, měli jsme táborák a byla celou dobu příjemná atmosféra. Na zahradě jsme postavili stany a udělali večeři. Další den jsme bez přestávky došli do Rožďalovic na nádraží a vrátili se domů zdraví a živí.
K.Krátká 2.A
více fotografií:
http://rafajk.rajce.idnes.cz/expedice/
Expedice č.2:
Dne 12.5 jsme v rámci programu DofE, do kterého jsme se spolu s dalšími studenty zapojili, jako skupina, skládající se z Matěje Nováka, Jana Raji, Vítka Koniuka, Jarči Mrázové, Alexandry Birndtové a Elišky Prášilové, vyrazili na zkušební expedici. Díky této expedici se měla naše skupina připravit na tu skutečnou, která nás ještě čeká. Úkolem bylo zjednodušeně přežít, s mírnou pomocí paní profesorky Martínkové, která nám dala zázemí, o kterém se nám může při té skutečné jenom zdát.
V pátek jsme ve 12 hodin vyrazili autobusem na Loučeň, kde naše expedice, plná zábavy s novými přáteli, začala. Odsud jsme cestou plnou seznamování a převýšení došli až na chatu paní Martínkové v Tuchomi. Zde jsme postavili stan a uvařili VÝBORNÉ rizoto. Se začínající bouřkou jsme si zalezli do chaty, kde jsme hráli hry a povídali si. V pokročilých hodinách jsme se uložili do stanu a ještě nějakou tu hodinu prohlubovali naše nová přátelství, ale po 15 kilometrech přemohla únava naše těla, a my za úderů hromů usnuli do zaslouženého spánku.
V sobotu jsme vstávali v 7 hodin, dojedli buchty, rozdělali Májku a zahráli si ještě hru Dobble, kterou jsme zabili čas do odchodu na nádraží. V 9 hodin jsme opět nasadili ruksaky a vyrazili již zkrácenou cestou na nádraží do Rožďalovic. Hodinu čekání na vlakový spoj do Nymburka jsme ještě využili na vyhrnutí karimatek a rozdovádění našich mozků dalším kolem hry Dobble. V místní stanici nás zaujala klika na stahování závor postaru, tedy ručně, což většina z nás neviděla, ba ani netušila, že to ještě někde u nás existuje. Po posledních chvílích ve vlaku jsme se v Nymburce s našimi novými přáteli rozloučili a úspěšně zakončili tuto zkušební expedici.
Celá naše skupina si to náramně užila a věřím, že tato, první z řady několika expedic, se nám vryla do paměti jako velmi krásný okamžik.
Jan Raja
