Hrabal na Hrabalově gymnáziu – letos již podruhé (reportáž Matěje Prášila)
Druhý ročník projektového dne Bohumila Hrabala měl za úkol přiblížit tohoto autora studentům, proto se ve třídách například zkoumaly historické fotografie, opakovaly dějiny i řešily Hrabalovy maturitní otázky. Já jsem tento rok s chutí využil nabídky vedení školy a stal jsem se na jeden den amatérským reportérem.
Program byl rozdělen do většího množství tematických bloků, které měla každá třída jiné a které se ještě navíc navzájem kryly, a proto jsem se rozhodl vypracovat plán nejzajímavějších hodin. Abych předešel nepříjemnému faux pas a má reportáž nepohořela hned na začátku, vypravil jsem se, vyzbrojen tímto plánem, ve čtvrtek obcházet profesory a dohodl jsem se s nimi, zda mohu jejich hodiny navštívit.
Svoji práci jsem započal hned první hodinu v učebně č. 77 a 71, zde měly svůj program připravený obě sekundy. I přesto, že v každé třídě vedl výuku jiný profesor trošku jiným způsobem, pointa tohoto programu, nazvaného prostě: Bohumil Hrabal a Nymbursko, zůstávala v obou třídách stejná. V obou skupinách se studenti měli možnost seznámit s dřívější podobou nejznámějších staveb v Nymburce, z nichž některé tvoří i nedílnou součást Hrabalových děl, ať už literárních nebo filmových. Obrázky z dob „hrabalovských“ mohli během dvouhodinové procházky, následující po programu ve škole, srovnat se současnou podobou nymburských staveb.
Protože ovšem nemám schopnosti elementární částice (tj. nemohu být na více místech najednou), musel jsem obě sekundy opustit a ve své práci pokračovat v tercii A, která během svého tříhodinového bloku zhlédla film Postřižiny, jehož literární předloha se odehrává v nymburském pivovaru. V poslední hodině si pak vyplnili list složený z tematických otázek související s tímto zfilmovaným dílem. Stejně jako tercie měli svůj program postavený i studenti kvint a prvního ročníku čtyřletého gymnázia. Ti se dívali na zatím poslední zfilmované dílo Bohumila Hrabala, Obsluhoval jsem anglického krále.
To už ale byl čas se přesunout dál. Další třída, kterou jsem si do své reportáže vybral, byla kvarta B. Ta si během prvních dvou hodin (z celkem čtyřhodinového programu), zaměřených na fyziku, vyzkoušela jednu z Hrabalových maturitních otázek týkající se galvanických článků. Nejprve si vyslechli „suchou teorii“, ale poté si již mohli podobný galvanický článek s pomocí jablka, měděného drátku a hřebíku sestrojit. Další dvě hodiny byly naopak zaměřeny zcela humanitně. Během nich si studenti zopakovali nejdůležitější události 20. století, v jejichž vleku mladý Hrabal nejprve vyrůstal a poté i tvořil. V průběhu tohoto programu si postupně vyplňovali pracovní listy.
Ve třídě 2. A. probíhala tzv. Running dictation, tj. soutěž dvojic, při které jeden z dvojice hledá po třídě papírky s anglickými názvy Hrabalových děl a druhý z dvojice zapisuje názvy na svůj papír. Tyto názvy poté studenti překládali zpět do češtiny. Na konci dvouhodinovky zhlédli část filmu Postřižiny.
Poslední dvě akce, které jsem si ve svém programu zakroužkoval, jsem bohužel kvůli nedostatku času nemohl navštívit, a tak jsem zaúkoloval několik studentů, pro které byl tento program určený.
A tak jsem se dozvěděl, že obě septimy společně s třetím ročníkem čtyřletého gymnázia vyrazily na komentovanou prohlídku nymburského pivovaru. Během dvouhodinové exkurze se studenti dozvěděli tajemství výroby tohoto zlatavého moku. Dozvěděli se také o vztahu Bohumila Hrabala k danému pivovaru, prohlédli si jeho slavnou pamětní desku a připomněli si ho jeho známým dílem Postřižiny. V druhé půli si v hodinách matematiky vyzkoušeli, pro ně čím dál tím aktuálnější, maturitní úlohy. Jednalo se totiž o výpočet jednoho z příkladů, které dostal Bohumil Hrabal k maturitní zkoušce. Příklad ze stereometrie prý sice nebyl příliš náročný, ale po nahlédnutí do goniometrických tabulek (kalkulačky tehdy ještě neexistovaly) se ukázalo, že vypočítat daný příklad za pouhých pár minut nemusela být taková hračka a Bohumil Hrabal se jisto jistě u maturity zapotil.
Druhou takovou skupinu tvořili studenti obou prim, kteří se hned na začátku dne vydali na výlet do Hrabalova milovaného Kerska, tj. osady, kde vzniklo mnoho Hrabalových děl a některá, například Slavnosti sněženek, se zde i přímo odehrávají.
Na závěr bych chtěl připsat, že předchozí obcházení kabinetů a informování profesorů se ukázalo jako liché, protože studenti byli programem tak zaujati, že jsem ve třídách, až na pár výjimek, nezpůsobil větší rozruch.
