Prváci pod Zebínem a na Zebíně
V úterý 16. dubna 2019 jsme se s naší třídou 1A pod vedením pana profesora Soukupa a pana profesora Barančíka vydali na celodenní zeměpisné exkurzi na Zebín. Přes chladné ranní počasí na nymburském nádraží u nás vládla pozitivní nálada. Aby ne, všichni jsme se těšili na spoustu nových zážitků a informací, které při exkurzi zažijeme a získáme.
Když papír se jmény účastníků dovršil kompletního počtu, přesunuli jsme se do vlaku, kde bylo již mnohem tepleji. Cesta (ač trvající kolem dvou hodin) utekla jako voda, protože jsme se všichni bavili a byli okouzleni krásnou přírodou obkopující trasu vlaku.
Pěší cesta Jičínem nebyla tak dlouhá, jak jsem se bála že bude podle informací, co mezi námi kolovaly. První zastávkou byla Čeřovka (331 m n.m.), čedičová kupa porostlá mohutnými stromy, převážně duby a habry, avšak napadenými dřevokazným hmyzem. Zjistili jsme, že v 19. století zde probíhala těžba. Výstup na novogotickou rozhlednu Milohlídku (8 m), stavěnou chudými lidmi v roce 1844, jsme si ozvláštnili počítáním schodů. Počet schodů nahoru a dolů se snad všem lišil. Vlastně snad každému vyšel jiný počet schodů, nejvyšší rozdíl byl asi 10. Zajímavé :). Po prašné stezce jsme se dostali k dalšímu bodu exkurzní cesty.
V části Jičínské kotliny stojí nápadná kaple sv. Máří Magdaleny (zal. r. 1700), ke které jsme se zpoceni vyškrábali po strmém kopci Zebíně. Svah byl porostlý suchou trávou a akátem, pro nás od tohoto dne počínaje nenáviděnou rostlinou, jelikož byla jediná pevná a na první pohled hodná úchopu potřebného pro zdolání výstupu "po dvou". Dle volby slovníku mých spolužáků tuším, že jsem nebyla jediná, kdo si nevšiml trnů a za větev akátu se přitáhl. Nahoře jsme si vyčerpáni sedli do stínu a poslouchali zajímavý výklad o místě, na kterém jsme se právě nacházeli. Zaujala mě informace mluvící o tom, že na kopci rostou 3 druhy chráněných rostlin, a o zdejším výskytu asi 50 druhů obratlovců.
Poslední významnou zastávkou naší výpravy byl opět kopec. Nikoho z nás ovšem ani nenapadlo, že je to skládka. Od počátku 20. století se sem svážel odpad z okolních obcí, který byl ukončen v 80. letech pokrytím skládky (3,25 ha) folií, zahrnutím nekvalitní a následně kvalitní zeminou a osetím trávou. Kopec v okolí není vůbec nápadný, naopak by mi více do očí bijící přišla rovina.
Cesta zpět na jičínské nádraží vedla kolem rybníku s názvem Kníže. Na náměstí jsme si dali na hodinu rozchod, abychom zahnali hlad návštěvou večerky nebo stánku s kebabem. Ve vlaku cestou na Nymburk už nebylo tak živo, byla na nás vidět únava. Jedna nepříjemná spolucestující paní nám hlasitě dala najevo, že jí unaveni rozhodně nepřijdeme. V Nymburce jsme se rozloučili a každý odjel svým směrem domů.
S exkurzí jsme byli všichni spokojeni, protože se nikomu nic nestalo a vše se vydařilo dle plánů. Děkujeme oběma doprovázejícím profesorům a děkujeme jim za hezký společně strávený den.
Ema Brinkeová, Michal Neuberg (1A)
Dendrologická poznámka od pedagogického doprovodu na závěr: Článek je hezkým příkladem, jak může být vzdělanému člověku v praxi užitečná znalost dvouslovného názvosloví pro organismy (zavedeného v botanice už v 18. století Švédem Carlem Linné). Přestože výuka taxonomie obecně nepatří k nejzábavnějším oblastem biologie, české rodové a druhové jméno invazní dřeviny Robinia acacia trnovník akát může uchránit leckterého mladého botanika od drobných poranění na rukou i jiných částech těla při pohybu v přírodě.
