Bronzová expedice do Železných hor

V Ronově nad Doubravou jsme se vyhrnuly z vlaku a vyřešily si nejdůležitější pokyny s paní Martínkovou a panem Rajou. Hned poté jsme se s vidinou blízkého oběda vydaly na cestu. Neušly jsme snad
ani kilometr a už jsme byly nuceny zastavit. Musely jsme totiž nutně dolít vodu toulavým kočkám.
Poté, co jsme se od nich konečně odtrhly, pokračovaly jsme směrem do Třemošnice. Prošly jsme kolem pěkného kostela a narazily na řeku Doubravu, ve které jsme se samozřejmě musely vyrochnit - někteří nechtěně. 
Po obědě, když jsme s mírným časovým skluzem došly do Třemošnice, se k nám přidaly zbylé dvě členky naší expedice – Anežka Marková a Sofie Zakrevskaya.
Z Třemošnice jsme se vydaly v plné síle i počtu a rychle zdolaly vzdálenost která nás dělila od místa přespání, kterým byl turistický přístřešek pod romantickou zříceninou hradu Lichnice. 
Když jsme dorazily, nejdříve jsme se utábořily, uvařily si večeři a prohlédly hrad, tedy to, co z něj zbylo. 
Ráno jsme se okolo páté probudily (díky jednomu velice hlučnému ptákovi), uvařily vodu na kaši a po sbalení všech odpadků jsme vyrazily vstříc Heřmanovu Městci.   
Bohužel, jsme se již po necelých dvou kilometrech musely rozdělit, protože jedné z nás bylo špatně od žaludku. Tím pádem jsme tři z nás šly trochu kratší trasu, kterou jsme si nakonec stejně prodloužily kvůli mokré trávě a stavu našich bot.  
Druhá část naší výpravy šla plnou trasu, na které jsme se setkaly s divokými prasaty. Svoji delší trasu jsme si kvůli nim nakonec ještě více prodloužily. Po chvíli bloudění a čvachtání ponožek v mokrých botách se nám podařilo dojít do Heřmanov Městce kde jsme se všichni znovu sešly. Po občerstvení v útulnékavárně následoval odjezd z autobusového nádraží a po necelých dvou hodinách už všichni byli v pořádku doma.

Žaneta Valentová KB