Adaptační kurz 1PB
Ve dnech 21- 25 září byla třída 1PB na adaptačním kurzu v Rokytnici nad Jizerou.
Jeli jsme autobusem, na který jsme čekali před budovou gymnázia Naposledy jsme zamávali rodičům a autobus se rozjel. Cesta ubíhala jako voda v horské bystřině, protože nálada uvnitř byla skvělá. Příroda nás přivítala barevnou tváří a sluníčko se škodolibě usmívalo, jak se potíme při šplhání do kopce. Někteří vypadali jako baťoh s nožičkama drápající se k chatě. Při příchodu do chaty jsme si rozdělili pokoje.
Byly s námi paní profesorky Petříková, Trnečková a Sedlatá. Doprovod tvořili též Jakub Šichta a Tereza Dulovcová.
Odpoledne jsme většinou chodili na výlety. Navštívili jsme také sklárnu v Harrachově, odkud jsme šli zpátky na chatu. Stoupání na Čerťák jsme překonali pohodlně lanovkou a ještě jsme dostali za odměnu kávu, čaj nebo čokoládu. Také jsme navštívili Zapadlé vlastence v Pasekách nad Jizerou, ale dopadli jsme lépe – nezapadli jsme ani do bláta ani do písku ani do sněhu a mohli jsme si večer vychutnat dobrou večeři. V Rokytnici jsme také viděli sbírku kamenů a měli jsme se jít podívat na výrobu keramiky. Provázela nás však ten den smůla, protože paní keramička musela odjet. Ani v informačním centru jsme neměli štěstí, na dveřích bylo napsáno: „Z technických důvodů ZAVŘENO“.
Pět dní uběhlo jako voda a byl tu den návratu domů. Na zádech krosny, na břiše baťohy, na ústech úsměv a v hlavě krásné vzpomínky. Cesta zpátky do Nymburka byla stejně veselá, ale o půl hodiny delší. Žaludek jednoho studenta odmítal snášet houpání autobusu, a tak jsme museli dvakrát na chvíli zastavit. U školy jsme se rozprchli jako když střelí do vrabců, ale vzpomínky nám nikdo z hlavy nevymaže a ve třídě si ještě teď povídáme, jaká tam byla legrace.
Kačka Lašová, 1PB
