Adaptační kurz 1PA
°°°
14. 9. 2009 naše celá třída prima A odjela na Adaptační kurz do Rokytnice nad Jizerou. Hlavním cílem pobytu na horách bylo, abychom se více seznámili se spolužáky i učiteli. Bydleli jsme v chatě Gymnázia Nymburk. Na chatě jsme byli rozděleni do tří pokojů. Naše hlavní výuka byla výtvarná a hudební výchova. Byly s námi tři učitelky, na výtvarnou výchovu, hudební výchovu a třídní učitelka. Každou hodinu výtvarné výchovy jsme chodili do lesa a něco zde vyráběli, třeba pavučiny z vlny. Na hudební výchovu jsme zůstávali na naší chatě a většinou jsme zpívali.
Každý den jsme chodili na túry nebo na exkurze. Navštívili jsme muzeum v Pasekách, sklárnu v Harrachově a keramickou dílnu v Rokytnici. Tam jsme si mohli koupit suvenýry na památku.
Také jsme hráli hry, které pro nás vymýšleli a připravovali dva lektoři, starší studenti našeho gymnázia. Tyto hry mě bavily asi nejvíce, protože to byla vždycky velká legrace. Večer před odjezdem jsme měli diskotéku.
Celý Adaptační kurz byl super!
Autorka Kristina Vasylyeva, žákyně 1PA
°°°
V úterý odpoledne jsme se vydali do muzea v Pasekách. Moc se mi tam líbily staré lyže, na kterých by dnešní závodníci asi lyžovat neuměli. Muzeum mělo vůbec moc zajímavostí jako třeba starou hasičskou výzbroj, tkalcovské stavy a malované selské skříně. Nevím proč, ale zaujaly mě i vstupní dveře do muzea.
Následující den jsme byli v Harrachově, ve sklárně Novosad. Hrozný hluk mi trhal uši, ale skláři klidně foukali do svých píšťal a tvarovali sklenky. Z Harrachova nás vyvezla čtyřsedadlová lanovka až na vrchol Čertovy hory, ale po čertech nebylo ani vidu ani slechu, proto jsme se vydali pěšky krásným lesem k naší chatě.
Celý pobyt jsem byl nadšený, že je okolo nádherná příroda a hory! Přemýšlím, co asi bylo největším zážitkem, ale nedokážu to určit. Zážitkem byl asi celý pobyt na horské chatě s novou třídou na gymnáziu.
(text krácen)
Autor Prokop Czernin, žák 1PA
°°°
Na Adaptačním kurzu jsem získala spoustu nových kamarádů a svoji novou třídu jsem mohla během těch krásných pěti dnů poznat. Pochopila jsem, co je to týmová práce a prostřednictvím skupin jsem měla možnost poznat lidi, kteří budou po dobu mého studia na Gymnáziu v Nymburce po mém boku. Museli jsme se naučit domluvit se a vyjít si navzájem vstříc a já můžu dodat jen tolik, že to nebylo zrovna jednoduché, ale nakonec jsme to všichni společně zvládli.
(text krácen)
Autorka Tereza Pěničková, žákyně 1PA
