Řepné úterý septimy A
Ač školní exkurze patří v naší třídě k oblíbeným dnům, kdy se nemusíme učit, nebyla účast na tomto výletu valná. I přes malý počet jsme vyrazili v čele s paní profesorkou Kutnarovou a s panem profesorem Nedbalem kolem deváté hodiny ranní vlakem směr Dobrovice.
Cesta nebyla úplně snadná. Po půlhodince strávené ve vlaku jsme museli zdolat asi kilometr po vcelku frekventované silnici, abychom se dostali k vytouženému cíli, dobrovickému cukrovaru. (Věřte, že reflexní vesty nebyly na škodu.) Už když jsme vstoupili do moderního areálu cukrovaru, poznali jsme, jak voní řepa. Naše cesta směřovala nejprve na recepci, kde se nás ujala ochotná průvodkyně. Svůj výklad začala objasněním výroby cukru na schématu, které stálo poblíž recepce a potom začala praktická a názorná část prohlídky.
Celý areál je velice moderní, a proto bylo opravdu potěšením procházet se po něm. Naše oči zhlédly kamiony plné řepy, laboratoře, kde se měří cukernatost řepy, řezačky řepy, kde vznikají sladké řízky (které jsme měli možnost ochutnat), kalolisy a další procesy spojené s výrobou cukru. Po celém areálu se dodržuje vysoká bezpečnost, proto jsme se po areálu, který patří francouzské společnosti TTD (Thurn Taxis Dobrovice) a zaměstnává místní fotbalovou hvězdu pocházející z Ghany, pohybovali pouze v závěsu za paní průvodkyní.
Po zajímavé prohlídce cukrovaru jsme se trochu vymrzlí vrátili zpět na recepci, kde následovala menší pauza, kdy jsme posvačili svoje svačinky. Na závěr exkurze jsme navštívili muzeum cukrovaru, kde jsme se z úst milé průvodkyně dozvěděli informace z historie výroby cukru. Výklad v muzeu nás zaměstnal asi na hodinku a tak jsme mohli po jedné hodině vyrazit na cestu k vlaku s doprovodným pachem řepy.
Ráda bych na závěr podotkla, že tuto exkurzi hodnotím jako zdařilou, a chtěla bych poděkovat pedagogům za milý doprovod, i když náš počet nebyl úplný a počasí nebylo zrovna májové.
Luisa Härtlová
