Pan Nikdo proti Putinovi
Dne 30. 9. se předmaturitní a maturitní ročníky dějepisného semináře s paní profesorkou Hantonovou vydaly do Galerie DOX v Praze-Holešovicích na promítání filmu Pan Nikdo proti Putinovi a na besedu s jeho hlavním protagonistou a režisérem Pavlem Talankinem.
Hned při vstupu do budovy nás překvapily nápisy na zdech. Po usazení do sálu nás čekala zkrácená verze oscarového snímku. Potom do sálu vstoupili Pavel Talankin, jeho tlumočník a moderátorka Tereza Povolná. Dali nám prostor na dotazy; diskuze byla velmi zajímavá. Pavel Talankin s sebou přinesl i oskarovou sošku za nejlepší dokumentární film roku 2026. Nechal ho kolovat mezi studenty a mohli jsme se s ním i vyfotit. Po skončení besedy se ochotně se všemi fotil, ačkoli spěchal na jinou besedu.
Byl to neopakovatelný zážitek. Myslím si, že na takové setkání hned tak nezapomeneme.
Elen Čmugrová, 3A
Na promítání filmu Pan Nikdo proti Putinovi a následnou besedu s Pavlem Talankinem jsem jela hlavně kvůli samotné besedě, protože film už jsem viděla a rozhodně jsem nelitovala. Film se mi líbil a zasáhl mě, ale největším přínosem pro mě byla právě diskuse. Pavel Talankin mluvil otevřeně a upřímně a bylo znát, že mu na tématu opravdu záleží. Nejvíc mě překvapilo a zaujalo, že ostatní diváci měli stejné otázky a myšlenky jako já. Díky tomu jsem dostala odpovědi na věci, na které jsem se sama ani nemusela ptát. Beseda byla pro mě přínosnější, než jsem čekala, a klidně bych v ní pokračovala ještě dlouho. Odnáším si hlavně lepší pochopení toho, jak propaganda proniká do školního prostředí a každodenního života obyčejných lidí a jak těžké je v takové situaci zůstat sám sebou. Líbilo se mi i prostředí, ve kterém se akce konala. DOX je skvělé místo s ojedinělou atmosférou, které se pro takové setkání výborně hodí. Exkurze, které tam probíhají, považuji za výborný nápad a ráda bych, aby se podobné akce opakovaly i v budoucnu. Ema B.
Jelikož jsem film již viděla, zaujala mě především následná diskuze. Nejvíce mě oslovila zmínka o tom, že se matka pana Talakinema s ním “nechce“ setkat, a také skutečnost, že nadále udržuje kontakt jak s ní, tak se studenty. Anna H.
Prostředí galerie se mi moc líbilo. Zaujaly mě nápisy po celé budově. Samotný film byl podle mě velmi dobře zpracovaný a hodně mi toho dal. Je skvělé, že se reálné záběry z výuky ruských dětí dostaly k nám. Vidět, jak výuka v Rusku probíhá, je úplně jiný zážitek než o tom jen slyšet. Doopravdy si po zhlédnutí takových záběrů uvědomuji, jak se v České republice máme, a vážím si toho ještě víc než doteď. Vyděsilo mě, jak moc vystavují děti "vojenským sportům" a zbraním, nutí je pochodovat atd. Beseda s panem Talankinem byla moc zajímavá, ráda jsem slyšela detaily o tom, jak utekl, a jeho další poznatky o filmu a jeho životě. Jsem vděčná, že jsem se dnešního programu mohla účastnit. Je to velmi důležité téma a podle mě skvělé doplnění učiva dějepisu. A možnost sáhnout si na Oskara byla taky super. Kateřina K.
Dnešní záležitost pro mě byla bližší a víc dojemná, než jsem čekala. Jelikož jsem ucítila silné propojení s mojí kulturou a s hrůzou, s čím se teď potýká, jsem obzvlášť ráda, že film i debata byly v ruském jazyce, ve kterém jsem mohla víc procítit tu atmosféru! Musím také vyjádřit vděčnost panu Talankinovi, který vytvořil něco, co mi dokázalo otevřít oči a zamyslet se nad tou druhou stranou, kterou jsem dříve brala jako nepřítele, a tím pádem i její oběti jako oběti nepřátelské strany. Díky jeho dokumentárnímu filmu jsem si uvědomila, jak moc může tato strana škodit sama sobě zevnitř a jaký dopad to má na vlastní lidi a děti. A také paní profesorce Hantonové určitě patří velké díky za tak skvělý výběr exkurze! Zážitek, co se mnou na dlouho zůstane. Darja B.
Od této akce jsem měla od začátku velká očekávání. Nejen díky získaným cenám, ale také ohlasu v mém okolí v souvislosti s celým dokumentem. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Celé to ve mně vyvolalo spoustu dojmů - smutek, strach, ale i nenávist nebo lítost. Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do zákulisí takové mocnosti, jako je Rusko. Rozhodně jsem se dozvěděla spoustu nových věcí a nad celou záležitostí jsme se spolužačkami po zbytek dne ještě přemýšlely. Obdivuji také odvahu Talankina, protože i když si to nedokážu plně uvědomit, potřeboval k realizaci takového kroku odhodlání a hlavně pevné psychické zdraví. Přišlo mi při sledování dokumentu, jako kdybych se vrátila do historie; nechtělo se mi věřit, že ještě nějaká země bude podobných praktik v současnosti schopná, co se týká způsobu výuky, manipulaci s civilisty atd... Vděčná jsem byla i za přítomnost samotného Talankina po skončení dokumentu. Bylo moc super dostat odpovědi na různé otázky (na které bych třeba nepřišla) pokládané mými vrstevníky. O to zajímavější a různorodější byl můj zážitek. Valérie K.
Způsob, jakým je dokument natočen — často na mobilní telefon nebo skryté kamery — vtahuje diváka přímo do děje. Zprostředkovává nezkrášlenou realitu ruského provinciálního života a všudypřítomný strach ze sledování a represí. Mykola K.
Líbila se mi ta lokace (Dox Holešovice), ráda bych tohle místo navštívila ještě jednou. Film a následující diskuze rozšířily moje znalosti o propagandě v Rusku. Rozhodně to byla velmi zajímavá akce. Diana Y.
